Mt
7,24-27
Píseň: -
433
Druhé čtení Základ kázání:
Ageus 1:7 "Toto praví
Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty.
8 Vystupte na horu, přivezte
dříví a budujte dům! V něm budu mít zalíbení, v něm se oslavím, praví Hospodin.
9 Pachtíte se za mnoha věcmi a
máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok
Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý
jen o svůj dům.
10 Proto nebe nad vámi zadrželo
rosu a země zadržela svoji úrodu.
11 Přivolal jsem sucho na zemi
i na hory, na obilí i na vinný mošt a na čerstvý olej, na všechno, co přináší
role, také na lidi i na dobytek, na všechno, co se rukama vytěží."
(...)
Ageus 2:6 "Toto praví
Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i
souší.
7 Otřesu všemi pronárody, a
přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví
Hospodin zástupů.
8 Mé je stříbro, mé je zlato,
je výrok Hospodina zástupů.
9 Sláva tohoto nového domu bude
větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet
pokoj, je výrok Hospodina zástupů."
Kázání
V prvním
čtení jsme vyslechli příběh o dvou stavitelích. Oba stavitelé dělají zdánlivě
totéž, usilují o stejné věci a jsou vystaveni stejným zkouškám.
Rozdíl
mezi nimi spočívá jen v tom, o co svou stavbu opřeli.
Hospodin
ústy proroka Agea vyhlásil: Vezměte si k srdci své cesty.
8 Vystupte na
horu, přivezte dříví a budujte dům! V něm budu mít zalíbení, v něm se oslavím,
praví Hospodin.
9 Pachtíte se za
mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje?
je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se
staráte každý jen o svůj dům.
Hospodin
ústy Agea vyzval lidi, aby se zamysleli, na jakém základě staví své domy. Co to
vlastně je dům? Dům je nejen místo, v němž bydlíme, ale je to také chrám,
dům svatý, kde bydlí Hospodin, je to také dům celého stvoření. Dům je také
společenství, církev. Rodina. Místo, kde si můžeme říkat bratři a sestry.
Na
jakém základě stavíte svůj dům?
A
lid odpověděl: máme málo peněz a tak sháníme, kde se dá. Pro samé shánění
nemáme čas myslet na tvůj dům Pane. Tolik starostí. Vrátili jsme se nedávno do
zničené země válkou. A tak běháme, můžeme se uběhat. Až seženeme dostatek
peněz, až nám třeba někdo přispěje, až nám vrchnost dorovná to, co jsme
ztratili za minulého babylónského režimu, pak snad bude lépe. Naše domy se ale
chvějí a drží pohromadě jen tak tak. Možná se neudržíme.
A
Hospodin řekl: vezměte si k srdci své cesty. Stavte dům nejdříve mě.
Protože nestavíte dům pro mne, hroutí se vaše domy. Chováte se jako blázni.
A
lid odpověděl: ne, nechováme, to ty přece po nás chceš něco naprosto
bláznivého. Ty chceš, abychom se soustředili jenom na tvůj dům, a přitom vidíš,
v jaké jsme bídě! Máme málo peněz, naše modlitebny a kostely chátrají!
Až
něco seženeme, až budeme mít víc peněz, pak začneme tobě stavět dům!
Vždyť
to, co po nás chceš je nerozumné, ale bláznivé! Dům se přece staví, až když
jsou peníze! Naopak to dělá jen pošetilec!
A
navíc ty jsi Pán tvrdý! Vše, co seženeme, ty rozvěješ, ty způsobuješ, že nebe
nedává vláhu, že naše stáda hynou žízní!
...
Jakoby
se Ageus těm lidem posmíval. Popsal je jako lidi, kteří se nebojí Boha. A oni
určitě jsou přesvědčeni, že se Boha bojí.
Někteří
vykladači měli za to, že Ageus, který svým kázáním vybízel Izraelský lid ke stavbě
chrámu, se spletl. Neviděl dost daleko. Neviděl to, co viděl Ježíš. Že Hospodin
nechce chrám/dům z kamene, ale chrám/dům z lidí.
Já
si ale myslím, že Ageus viděl dost daleko, nebo – chcete-li hluboko. Ageus
viděl, že Pán Bůh je s člověkem. Dokonce ohlásil o několik řádků dál
zvláštní větu, která se naplnila v JK. Řekl: Pán veškerenstva vám
vzkazuje: jsem s vámi.
Věta
v těchto souvislostech velmi zvláštní. Jak může jít o jednoho Boha? Jednou
říká, že nechá zemi vyschnout a rozmetá všechny ty věci, po kterých se lidé
shání. A po druhé říká: jsem s vámi.
Prorok
Ageus dovedl nejen prorokovat, ale také provokovat. Stejně jako J, když
například řekl větu, která se sem také hodí: kdo chce svůj život zachránit, ten o něj přijde.
Kdo
chce nejprve stavět dům pro sebe, ten o něj přijde. Říká Ageus.
Provokace
proroka Agea směřují úplně stejným směrem jako provokace Ježíšovy.
Nebudete-li
mít na prvním místě Pána Boha, vše ostatní se bude hroutit.
Proč
vlastně? Proč mít Boha na prvním místě? Zvláštní a pro někoho možná tvrdý
argument říká Ageus. Protože všechno je mé. Mé je stříbro, mé je zlato.
Člověk
nepatří sobě.
Pro
někoho to je možná tvrdá rána, člověk chce dnes patřit sobě. Možná už dnes
nezní osvobodivě první věta Heidelberského katechismu: V čem jest jediné tvé potěšeni v životě i v smrti?Jediné mé potěšení jest v tom, že živ jsa i
umíraje nejsem sám svůj, nýbrž tělem
i duši jsem své ho věrné
ho spasitele Jezukrista. (On svou drahou krvi dokonale zaplatil za
všechny mé hříchy, mne
vykoupil ze všeliké moci ďáblovy a tak mne zachovavá, že bez
vůle Otce mého v nebesích
ani vlas nemůže mi s hlavy spadnouti, ano, také mně vše musi
sloužiti k dobrému.
Proto mne též ujišťuje svým Duchem svatým o životě věčném a působí,
že nadále jsem ze srdce
ochoten a hotov jemu žíti.)
Ageus
říká: budete-li chtít patřit sobě, můj dům bude v troskách.
Jinými
slovy: stavba domu Božího nesmí být závislá na nejistotě tohoto věku!
Budete-li
budovat můj dům, budujete i své vlastní domy, to všechno co vás obklopuje, co
je vaším domem, bude mít pevné základy.
Zkoušky
a vichřice přichází na člověka bláznivého i moudrého. Zkoušky a vichřice
přichází na lidi, kteří se nebojí Boha i na ty, kteří se ho bojí.
Když
tedy lid slyší Hospodinovo slovo, (že se má sebrat, pustit všechny své
obhajoby, proč musí stavět nejprve ty svoje vlastní domy, a jít stavět dům
Hospdina), a nejde mu stavět dům, pak to vlastně znamená, že se Boha nebojí.
Protože kdyby se Boha bál, tak by ho i poslechl.
Ageus
říká, že ti, kdo se ho opravdu bojí, tak i poznají, že je Bůh s nimi. S člověkem.
Slyší větu: jsem s vámi. Ví, že je na jejich straně, protože člověk Bohu
patří. A tak stojí v těch vichřicích jako statné stromy a vítr s nimi
nepohne. A nesou dobré ovoce.
A
stalo se, že lid uposlechl volání proroka Agea. Sebrali se a společně stavěli
ten dům Boží.
A
když začali se stavbou, tak poznali, že Bůh je s nimi.
A
mohli být u toho, mohli slyšet, když jim Bůh říkal: budu v tom domě udílet
pokoj.
Ujmu
se svého království. A ti lidé najednou stáli v BK.
Zakusili,
že patří Bohu a bylo to dobré.
Jan
Amos Komenský po Ageovi nazval jeden svůj spis: Haggaeus redivivus. (to jest křesťanských vrchností, kněží Páně a
všeho pobožného lidu, z antikristského babylonského zajetí a rozptýlení
navrátilých, k živé a vroucí pokáním svatým horlivosti a k horlivému vzdělání a
znovu spořádání domu božího (jenž jest církev) horlivé a vroucí jménem božím
napomenutí.)
Napsal
tento spis, aby vlastně vytvořil podklady pro znovu ustavení jednotné evangelické
církve v našich zemích.
Jak
víme, Jan Amos Komenský nebyl příliš dobrým prorokem. Rozum mu zatemňovalo
zoufalství, příliš se toužil navrátit do své vlasti. A tak všechny své naděje v době,
kdy psal tuto knihu, vsadil na švédského krále Gustava Adolfa. Stejně surového
a mocichtivého vladaře, jako byli jeho katoličtí protivníci. Komenského sen se
nesplnil.
Velkou
roli při vzniku naší církve v roce 1918 hrálo vymezení se proti katolické
církvi (na ustavujícím generálním sněmu v prosinci 1918 padaly slova jako
dvouhlavá můra Vídeň a Řím). Nebo otázka národnostní. Dobrý Čech měl najít svůj
domov v české evangelické církvi (hlásali zakladatelé naší nové sjednocené
církve).
Dnes,
již s odstupem můžeme vidět, že církev na těchto pohnutkách nestojí, ani
nemůže stát. A že vlastně vždy, když zapomene na to první nejdůležitější: totiž
- že si nepatříme, tak chátrá.
V každé
chvíli, kdy se církev začne obhajovat, že musela udělat ten či onen krok, ať už
to byl strach z režimu v nedávné minulosti, nebo strach
z nedostatku financí nyní, vždy tím vlastně podrývá to hlavní. Že si
nepatří a že není sama důvodem své existence.
To,
co je nakonec nosné, nesouvisí se zavěšení naděje na nějakou osobu, nebo na
vymezení se proti jiné osobě. Nebo na nostalgii po minulosti.
Náš
dům, pokud nemá spadnout při vichřicích a zkouškách, které přicházejí, nesmí
stát na nadějích v člověka, v schopnosti vojevůdců, nebo ve vymezování
vůči někomu jinému, nebo ve strachu o budoucnost, ale na víře, že na prvním místě
je Hospodin a že jemu všechno patří.
Že
naše štěstí nespočívá ani v Gustavu Adolfovi, ani v oddělení od
katolíků, ani v tom, že jsme Češi nebo v tom, že jsme kdysi měli
slavnou husitskou minulost.
Ani
v tom, že možná dostaneme miliardy peněz od státu.
I
my, jak tu jsme - tvoříme část příběhu naší církve. Jsme povoláni, abychom
stavěli dům Hospodinův. Abychom o této radostné zvěsti svědčili. Abychom byli
solí tomuto světu. To je naše výsada. To je dar pro nás.
Přeji
si, aby příběh naší církve byl příběhem síly, aby dodával odvahu.
Hospodine,
děkujeme ti za radostnou zvěst, že jsi s námi,
že
budování tvého domu nezávisí na naší konkrétní situaci
Děkujeme
ti za ujištění, že naptříme sami sobě, ale tobě, skrze JK
a
prosíme, abychom z této víry byli odvážní a nelekali se
vichřic
a pohrom tohoto věku
Amen
Římanům
12:4 Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol,
5
tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému
sloužíme jako jednotlivé údy.
6
Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má
dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.
7
Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí.
8
Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně.
Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.
9
Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.
10
Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden
druhému.
11
V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.